Na leden 2007 galerie připravila pro Rusko již 3. zajímavou výstavu: o fenoménu české koláže a asambláže ve 20. století. Z hlediska obsahu a formy se jedná o jeden z hlavních proudů v českém umění, který osobitým způsobem reagoval na mezinárodní směry. A mnohdy navíc vyjadřoval i časté groteskní domácí poměry (politické, kulturní a sociální) v pohnuté historii Čechů od 30. až do 90. let minulého století. Ostatně, tento druh výtvarného myšlení je stále aktuální i po roce 1989 a ve 21. století! Koláž je umělecké dílo většinou v ploše. Vzniká lepením papírů, reprodukcí, útržků, tapet, vinět, apod. Celek bývá často dotvářen kresbou a malbou. Z moderních „ otců“ koláže je třeba alespoň jmenovat Pabla Piccasa (papiers collés, hermetický kubismus), Kurta Schwitterse (dadaismus a collages), Maxe Ernsta či českého Jindřicha Štyrského (surrealismus). Sem bývá řazena i fotomontáž . Na rozdíl od koláže je asambláž umělecký objekt v prostoru nebo polo-objekt zavěšený na zdi. Různé předměty jsou spojovány například lisováním, vázáním, svářením či nýtováním. Třetím z vystavujících je vynikající malíř a grafik Karel Vysušil (nar. 1926), který v české poválečné grafice posuzoval jako jeden z prvních barevnou litografii jako transpozici obrazu a dosáhl v ní mistrovské úrovně. Stejně dokonalé jsou i jeho suché jehly z 6O. let v arcimboldovsky laděném protiválečném cyklu Atomový věk. V 70. letech potom obohatil grafické postupy o techniku „autokoláže“ a i v této oblasti své tvorby má pozoruhodné výsledky (cykly Karneval, Terče, Ptáci, Sny, Hlavy). „Karel Vysušil je ve své tvůrčí podstatě výtvarník bytostně malířské orientace, jemuž však vnější okolnosti otevíraly víc možností hovořit hlavně grafickými technikami. Z každého jeho grafického díla vyzařuje ale konstantní uplatnění malířských hodnot.“ (František Dvořák: Katalog k výstavě, 1996)
Ilja Sainer