Vážení přátelé, vážení hosté,

Zkuste si na dnešní výstavě Karla Vysušila stoupnout před některý obraz, barevný grafický list či koláž a dívejte se! Uvidíte harmonii barev, precizní uměleckou práci, jistou, důmyslně zpracovanou základní kresbu, dokonalou členitost prostoru. Vycítíte, že umělec měl jistou ruku při realizaci složitých koláží, mistrně zvládl promyšlenou kompozici a pochopíte, že jeho práce jsou výsledkem dlouhého uměleckého vývoje, na jehož počátku stojí mladý talentovaný člověk plný odvahy a touhy reagovat na současný svět, a dnes nabízí prozatím poslední práce zralý, neustále čilý člověk, jemuž se v myšlenkách rodí fantastické nápady, které v ateliéru přenáší na plátna a v litografické dílně na plochu vyhlazeného kamene.
Karel Vysušil se narodil v roce 1926 v Trmicích, v letech 1942-1944 studoval na Škole dekorativních umění v Praze a od roku 1945 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Když pochopil, že škola je pro něho spíše brzdou než místem, kde by získal potřebné znalosti a informace pro svou tvorbu, odchází v r. 1947 ze školy a hledá jiné cesty, které ho brzy přivedou k modernímu umění. Ateliéry známých umělců, rozhovory a přátelství s významnými osobnostmi, jakými byli fotograf Josef Sudek, později Zdeněk Sklenář a hlavně Jiří Kolář, četná setkání s Františkem Grossem a Janem Zrzavým, to jsou zdroje inspirací, zkušeností, to jsou místa, kde nachází mezi přáteli pocit sebedůvěry a jistoty.
A Karel Vysušil byl dobrým posluchačem a vnímavým žákem, o čemž svědčí přijetí do prestižního sdružení grafiků Hollar již v roce 1952 a působení ve skupině Máj od roku 1956. Umělecký vývoj autora je od samých začátků vyrovnaný, nenajdeme v jeho tvorbě žádné slepé uličky a celé dílo je jedinečným celkem přes veškeré záludnosti doby, ve které „SORELA“ ovládala myšlení celého národa. A přesto a nebo právě proto žili u nás výrazní umělci (a Karel Vysušil je jedním z nich), kteří hledali inspiraci v zahraničí, nacházeli vlastní řešení a nenechali se zastrašit ani odradit od nastoupené nevyšlapané cesty.
Kresebný talent projevil Karel Vysušil při realizaci portrétů svých přátel, výtvarníků a významných osobností. Grafické listy, které tak vznikly, svědčí o jeho pozorovacím talentu a o jistotě ruky. A volná grafika i obraz jsou svědectvím o hledání vlastního názoru, jehož výsledkem a završením je soubor dnes vystavených prací. Jedinečná vývojová linie! Obrazy z let padesátých jsou stejně dynamické, barevné, kompozičně promyšlené jako ty, které vznikly v posledních letech. Grafické listy – ať už suché jehly, často miniaturní velikosti a ručně kolorované nebo velkoplošné barevné litografické listy jsou obdobně propracované jako obrazy. A koláž? Koláž spojuje Vysušilovu tvorbu v dokonalý celek. Obraz, grafika, koláž – jednota názoru, stejná barevnost, stejný náročný přístup k realizaci, stejný filozofický názor.

. . .

„Čas a prostor ve kterém žijeme, je pro tvorbu rozhodující. Dnes nikdo nebrání svobodnému projevu, ale jsou tu jiné tlaky, se kterými se musí tvůrci vypořádat. Každá generace má jiné ideály, jiné cítění, jiný vkus a tudíž se jinak vyjadřuje“, říká umělec ve svém katalogu a já si dovoluji připomenout, že jen čas prověří, kdo z moderních či „módních“ umělců obstojí, které dílo bude hodnoceno jako velkolepé, přínosné a umělecky významné. Jen čas a nestrannost znalců umění rozhodnou, kdo prošel do síně slávy a kdo propadl sítem nicoty do skladů zapomnění.
Jsem přesvědčen, vážení přátelé, že Karel Vysušil bude patřit k těm vybraným, vyvoleným, a jeho tvorba bude přinášet radost a krásný zážitek divákům v budoucnosti stejně jako dnes.
Barvy září, černá fascinuje, tvary provokují, oko je potěšeno, mysl uspokojena, divák má dobrý pocit, a tak nezbývá než popřát autorovi, Karlu Vysušilovi hodně pracovních úspěchů a pevné zdraví do té stovky!

Karel Žižkovský