V tichu přeskakují elektrické výboje
jdu stromořadím
barevných dřcvořezů

Podmořská krajina
Sen suché jehly
Hirošimský pes
Nocturno
Ohnivá krajina

Kdybys nebyl posedlý
kdybys neměl utkvělou myšlenku
kdyby ti neseděly v zádech výčitky
kdybys neodhodil kamení z rukou
nesvedl bys nic
dřív nebo později
přišel by šedý zákal
a všechny grafiky by byly jako živě
Jeich konec se jmenuje skutečnost
Poklepávali by ti na rameno
a udlleli ceny

Stačilo by málo
míň než si myslíš
Zahodit fantazii

Nevěř těm kteří radí
aby ses vrátil
když ti prsty začaly hořet od barev
a silokřivky se zvedly ze dna
děkuj každý den
že tě vzaly na vědomí
drž se jich zuby nehty
nedej se zviklat
boj se jen vlastního strachu
Stůj nohama v doutnající strusce
a svěř se paměti
Jenom tak
přejdeš po vodě
z břehu na břeh
a přeneseš své listy
zasažené deštěm z Hirošimy

1962 Jaromír Hořec (otištěno ve sbírce Nauč ptáky zpívat 2003)